Shikuro, Vlčí loutkař 8. část

23. října 2013 v 12:00 | Merr |  ''Povídky''
Jako každé ráno, se Shikuro vzbudil akorát na snídani. Došel dolů po schodech a pozdravil zbytek rodiny, až na otce, který byl stále na misi. Dneska měli na snídani hemenex -mňam-. Dojedl jej a šel se k sobě do pokoje převléct s dal si za pas svůj svitek. Zavázal si čelenku, i když trochu těsně. Nechtěl o ni jenom tak přijít. Nazul si pohodlné boty a vyšel z domu. Ulice už začaly být plné a lidi se mu dokonce vyhýbali! Připadal si tak důležitě, nepostradatelně, chytře, silně a svůdně. Došel na místo určení, kde už čekal Dai a Izumi. Oba si spolu zapáleně povídali, a když si Shikura všimli, trochu znejistěli a poodtáhli se od sebe.
,,Čůs!" Pozdravil je s nadšením Shikuro.
,,Nazdár!" zareagovala první Izumi.
,,Ahoj, k-kámo." řekl křečovitě Dai.
A tím rozhovor hasl, všichni mlčeli, Izumi si prohlížela svůj meč, který jak Shikuro zjistil ještě nepojmenovala. Na druhou stranu, Dai se zahleděl kamsi do dálky, kde snad zkoumal, jak ptáci letí ze střechy na střechu, nebo možná jak přicházejí ninjové z mise. Tak jako tak, oba byli zřejmě myšlenkami mimo. Shikuro s nimi tedy začal hrát hru a také mlčel a dělal, že ho nic jiného nezajímá a prohlížel si svůj svitek. Čekal, že se jej na něj zeptají, ale oni nic! Přestalo ho to bavit a prolomil tedy hrobové ticho.
,,Jak jste se vyspali? Co?!"
,,Dobře."
,,Obstojně." zareagovali naráz.


A opět mlčeli, dokud nedorazila Teiko.
,,Omlouvám se týme, tentokrát jdu pozdě já. Měla jsem problém, nechtělo se mi vstávat." vysvětlovala jim, když k nim dorazila. Někdo by si myslel, že si vymyslí lepší omluvu, ale na tohle Teiko nebyla.
,,Brý ránko, sensei. pozdravila kunoichi.
,,Dobrý." přitakali jednohlasně chlapci.
,,Ehmm jistě, dobré ráno můj týme!" nasadila novou tvář a pozdravila je.
,,Co máme dneska za mise?" zeptal se nedočkavě Dai.
,,Nó.." začala Teiko ,,Asi se vám to nebude líbit, ale dneska máme mise opravdu jednoduché..."
,,Vem s tím sensei." nedal se odbýt Shikuro.
,,Máme zachránit kotě, které uvízlo na stromě, natrhat květiny za městem, které mají ostré trny a vytrhat plevel na zahradě jedné dámě a ještě jít koupit značkové sushi do druhé čtvrti." vyklopila Teiko.
Tým na to nereagoval jinak, než sklesle, ale Shikura najednou pochmurná nálada přešla a dostal nápad. ,,No, ale když se rozdělíme a každý udělá jednu misi, budeme to mít hned."
,,Zamítám!" odpověděla rázně sensei.
,,A proč?!" odporovala dívka s mečem.
,,Jednou jsme tým, tak to budeme plnit společně!" podívala se na ni vážně. ,,Nebojte, budeme to mít za chvíli, společně to půjde všechno líp."
,,Tak kde začneme?" pokračoval Shikuro.
,,Já bych je začal plnit podle toho, jak je sensei zmínila, tedy začínáme záchranou kotěte na stromě." Spíše než aby jim to navrhl, je postavil před hotovou věc a vykročil směrem k místu, kde si myslel, že se kotě nachází.
,,Ale Daii, je to na druhou stranu!" volala Teiko.
Dai se jako by nic otočil a pokračoval na druhou stranu, akorát že tentokrát s ním šli i ostatní. Spíše běželi, abych to upřesnil.

Když tedy doběhli k nejvyššímu stromu v celém městě, začali slyšet nějaké jemné zvuky. ,,To se asi ozývá to kotě." sdělila své myšlenky Izumi.
,,Vidíte ji někdo? Já teda ne, asi jsem totálně slepá." oznamovala Teiko svou neschopnost s humorem.
,,Ne." Odpověděl Dai bezzájmu -opět- a začal vytahovat svůj deštník.
,,Vypadám na to?" Odvětil jí Shikuro poněkud jedovatě. Mělo to jeden důvod. Připadal si poněkud podřadně na tyhle mise, když umí tamto jutsu.
,,Ne, nevidím." řekla zamyšleně Izumi.
,,Dobře, zřejmě tam budu muset vylézt já." řekla poněkud zklamaně a soustředila chakru do svých chodidel.
,,Agrh, zapomínáte na moje schopnosti..." rozevřel Dai deštník a začal se pomalu zvedat, zřejmě pro efekt.
Teiko se ovšem nevrátila zpátky, jak by ostatní čekali, nýbrž se rozběhla ještě rychleji nahoru po stromě. ,,Hah, že tam budu dřív?!" vyřkla výzvu.
,,Ahh..." oddychl si Dai a jeho deštník jej začal zvedat rychleji.
,,Mě nepřekonáš, vlasatče!" rozběhla se rychleji Teiko.
Málem to vypadalo, že Dai ji překoná, ale v tom se jeho deštník zachytil o jednu větev a nemohl se vymotat. Než se vymotal, Teiko byla nahoře a už držela kotě.
,,Haha! Já to stihla první, Daii, ale dobrý závod, kdyby ses nezachytil, vyhrál bys." ocenila jeho schopnosti běžíc dolů.
Když Dai přistál s jeho deštníkem, poněkud stydlivě jej schoval a podíval se opět na Teiko.
,,Chtěli byste také umět takhle chodit po stromech a po vodě? Po těchto misích vás to naučím, platí?"
Všichni přikývli, jelikož to na ně udělalo dojem, kromě Daie, který vypadal malinko uraženě.
,,A kam ho máme vrátit?" zeptal se hnědovlasý loutkař s modrýma očima.
,,Prý jej máme jenom postavit na zem, a on si svůj domov najde. Postavila Teiko kotě do stínu. ,,Pápá, Mourku."
,,On se tak jmenuje?" optala se jí překvapená členka klanu Hozuki.
,,Ne, to jsem si vymyslela." mrkla na ni Teiko.
,,Tak to byla jednoduchá mise." řekl znuděný Shikuro.

Vydali se rychlým krokem k dalšímu úkolu - natrhat květiny za městem -
,,Ehm, ty jsou fakt pěkný!"
,,Vskutku."
,, Mám je začít sekat mečem?"
,, Hodily by se nám k čelenkám." komentoval tým.
,,Ano, nasekej jich hodně, my je poté svážeme touto speciální stuhou, za kterou je můžeme nést." odpověděla na její dotaz sensei.


Dnes byl opravdu teplý den a Izumi po nějaké chvilce začaly stékat studené kapky potu čele, ale to už měla více než polovinu a zbytek měl nachystanou stuhu, když se to stalo.
Nikdo neví, proč se to stalo, zdali špatně našlápla, ztratila rovnováhu, nebo tak, ale najednou slyšeli pouze výkřik: ,,Do háje! Já se píchla....zaklela Izumi"
Než se nadála, přiskočila k ní Teiko a začala léčit její mini píchnutí. ,,Modli se, aby se nic nestalo." řekla chladně.
,,Proč? Co by se mohlo stát? Je to jenom blbá kytka." odbyla ji Izumi.
,,Blbá kytka? Pokud se to rozšíří, můžeš dostat halucinace, které mohou trvat i týden, mladá dámo..Copak jste se neučili o růženici halucinogenní? Už ten nápis napovídá, co to asi bude dělat!" zkousla si ret a začala léčit s větší snahou. ,,A lehni si, ať šetříš energii, prosímtě."
Izumi se tedy lehla a Teiko ji mezitím léčila. Dai s Shikurem, mezi tím začali trhat květiny po svém, ovšem s větší opatrností a přesností, když Teiko raněnou vyléčila, již měli vše natrháno, a mohli odejít.

Dívka se tvářila velmi ublíženě, za to Izumi spokojeně. Jelikož měli část úkolu hotovou, donesli jej dámě, která ovšem nereagovala, jak si oni představovali.
,,Já neříkala nasekat! Já chtěla i s kořínkem, abych si je tu mohla zasadit! Za tohle jsem si nezaplatila! A proč ještě nemám vytrhanou zahradu?!" rozčilovala se ta stařena.
,,Ehm, moc se vám omlouváme, hned to napravíme." odsekla jí s falešným úsměvem Teiko. ,,Dobře týme, budeme se opravdu muset rozdělit. Jelikož já vás nechci nechávat u jedné práce samotné, musíme to vyřešit takto..." odmlčela se, a s ledově klidným hlasem řekla ,,Mizu bushin no jutsu." a najednou tu byly dvě Teiko.
,,Do háje, a už jsou tu dvě." pomyslel si Shikuro.
,,Nemáme už tolik času a proto bych byla ráda, kdybychom toto udělali všichni a zatímco by naši kloni vytahovali růženice i s kořeny, Dai se Shikurem by zde zůstali a trhali plevel na zahradě a my bychom šli do té čtvrti pro nákup." Objasnila jim plány Teiko. A tak se stalo, práce to byla namáhavá, ale i tak ji za půl hodiny měli. Sensei s Izumi mezitím šli nakoupit muži, který bydlel nedaleko od této stařeny. Když Shikuro s Daiem dokončili svoji část práce, sedli si a hluboce oddechovali. Teiko s Izumi se za nedlouho vrátili a kloni s růženicí také. Ohlásili ženě výsledky - nezdála se sice moc spokojená, ale i tak jim poděkovala a propustila je. Tým se rozloučil a každý šel sám domů.

Shikuro cestou domů přemýšlel, zda si vůbec vybral dobře..Jestli cesta shinobi bude vždy taková, má to vůbec cenu? Ovšem těsně před dveřmi mu došlo, že přesně kvůli tomu adrenalinu a vzrušení, chce být jednou silný shinobi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama