Viktorie Kortusová

14. srpna 2013 v 23:41 | Merr |  ''Povídky''
Tak, tady máš slíbenou povídku Kači, doufám, že se bude líbit, celou dobu se mi do toho nechtělo, ale jednou večer jsem si řekl ,,Sakra, musíš to napsat." tak jsem začal a začalo mě to tak bavit, že jsem psal tu povídku každý den, sice není nic extra, zvlášť pro tebe, skvělého znalce českého jazyka, ale darované povídce na slova nehleď. Pro tuto povídku jsem se rozhodl speciálně kvůli mému oslovení 'Královno Viktrorie'. Chtěl jsem ti totiž také jedno takové království dát, tak tady jedno máš. A je mi jedno, že se ti název nelíbí! Tak to prostě zůstane! :D Moc ti děkuji za to, že jsem měl tu úžasnou čest Tě poznat - byť jen přes internet - . Mám Tě moc rád a doufám, že zůstaneme přátelé na vždy..


Povím vám příběh, který skutečně se stal, o Viktorii Kortusové, která tichá byla, pár přátel měla, ale víc nepotřebovala. Ovšem již odmala věděla, že ráda píše příběhy a proto se rozhodla, že psát příběh o sobě sama bude. Příběh, ve kterém ona královnou je moudrou, hodnou a krásnou. Krásná byla moc, o tom žádná, ale ona myslela si, že dosti to není. Tedy začala o svém království, Afirácie pojmenovala jej, kde všichni žili pospolu v míru, elfové, lidé, trpaslíci ba i skřítci. A ona sama elfí královnou jest. Na jejím dvoře vše magií oplývalo a nikdo nemusel mít strach, že by jej za jeho schopnosti popravili. Ona sama kouzlit dosti uměla, ale raději vládla lukem a šípy. Její přesnosti se nikdo nevyrovnal, pokud si umanula, sestřelila i mouchu na vzdálenost několika yardů od ní. Ovšem její nejmocnější zbraní, jest deník, jenž ovlivňoval dění celého království a pouze ona jej uměla ovládnout. Po nějaké době své oblíbené zbraně pověsila na hřebík a vyměnila je za povinnosti královny. Vládla spravedlivě, vše dělila na půl a lidé ji měli rádi. Měla i jednoho rádce, Bernard jmenoval se. Jeho rady nebyly nic extra, ale vždy to myslel v dobru království, tedy Viktorie si alespoň myslela.


Jednou napadlo ji něco nebezpečného, ovšem rádce jí to ihned schválil. ,,Já se zde mám dobře, ale co můj lid? Půjdu se podívat do nejzazších koutů mojí země a budu pomáhat mému lidu. Nevím jak dlouho tato pouť může trvat, ale chci ji podniknout." Nechtěli ji pustit všichni z dvoru, ovšem ona ne a ne upustit od toho nápadu. Jediný kdo ji podporoval, byl její rádce. ,,Jděte veličenstvo, aspoň se podíváte do jiné krajiny. Vezměte si zbraně, kdyby tam někdo páchal zločin, ale deník nechte zde, pouze by vám tam zavazel. Jeho kouzelná moc musí zůstat na hradě." trval na svém Bernard.
,,Tedy rozhodnuto, můj rádce. Vládni v dobu mojí nepřítomnosti za mě. Však já se jednou vrátím." řekla Viktorie, když vycházela z hlavní brány hradu.

Zapsala poslední věty do deníku a šla spát. Poté dlouho na deník nesáhla a nic nezapisovala. Asi po měsíci, ovšem měla divný sen, zdálo se jí znovu o Afirácii a o ní jak cestuje po její zemi. Když se vzbudila, chtěla si to zapsat do deníku, jenže on nikde. Přešla ji chuť něco zapisovat, jelikož se jí deník nechtěl hledat, sen ignorovala. ,,ON se jednou objeví." pomyslela si a dál žila bez něj. Ovšem každou noc se jí zdál sen o ní jak cestuje v Afirácii. Žila s tím nějakou dobu a pouze čekala, jak se příběh její postavy vyvrbí.

Jednu noc se rozhodla, že je čas vrátit se na hrad, vždyť cestovala již tři roky! Cesta jí zabrala asi týden, než dorazila k jedné známé vesnici 20 yardů od jejího hradu. Vešla do ní a byla překvapena, že ji nikdo nepoznává, optala se tedy dvou mladých manželů jak se daří království.
,,Madame, vy jste určitě z daleka, od té doby, co zde nevládne královna Viktorie, kouzelníci jsou pronásledováni a mučeni. Kdo neuprchl, toho už nikdy neviděli zabit. Nyní je magie zapovězena, dle nařízení nového krále."
,,A kdo jest ten nový král?" překvapena byla Viktorie.
Manželé se po sobě podívali. ,,Neměli bychom to probírat takhle na veřejnosti, pojďte k nám, zveme vás na čaj." Pozvali ji domů.

Sedla si k nim do kuchyně ke stolu, kde dostala bezchybný černý čaj, co kdy její hrdlo se uráčilo pít. V jejím světě vše lépe chutnalo. Porozhlédla se po světnici. Když vládla ona, domnívala se, že i ti nejchudší poddaní měli lepší dům, než tihle. Byl téměř prázdný a očividně se rozpadal, ale takhle zřejmě vypadaly všechny, od té doby, co odešla. Musí to dát zpátky do pořádku, to je nyní jejího povinnost.

Když si za ní přisedli, usrkla si čaje a zeptala se na její následovníka. ,,Kdo je tím zlosynem?"
,,Bernard I. madame." odpověděli a otřásli se, nad tím jménem.
,,Můj rádce?! Tomu nevěřím!" začertila se nad novou informací.
,,Jak váš rádce?" podívali se na ni a odložili šálky.
Viktorie se postavila, pro lepší efekt a pronesla jméno, které přimělo ty dva kleknout na kolena. ,,Viktorie Kortusová." pronesla chladně. ,,A vypadá to, že musím tento chaos napravit."
,,Nemůžeme vás zastavit, královno, chceme zpátky vás zpátky na trůnu, všem bylo lépe, dokonce i my musíme skrývat naše schopnosti." podívali se na sebe vzájemně ustaraně.
,,Jaké schopnosti?" podivila se.
Jen co se zeptala, manželský pár předvedl, jaké kousky magie umí. Manželka nastavila ruku a nad ní se jí objevila ohnivá koule, zatímco manžel nic nepředvedl, aspoň to tak na první pohled vypadalo, ale když se začaly zvedat všechny šálky, Viktorii došlo, jak mocnou magií oplývají. ,,Potřebuji, abyste mi pomohli! Bez vás nemám šanci."
,,Myslíte výsosti? Vždyť vy vládnete nejmocnější magií, stačí abyste ji použila, ne?"
,,Nechci ji používat!"
,,Proč ne? Vaše používání elementů je přece legendární!"
,,Nechci. Zakázala jsem si používat ovládání elementálů. Jednou se mi to vymklo kontrole a umřel mi někdo velmi blízký..."
,,Aha, dobře..Pomůžeme vám. Chceme aby se do království opět vrátila magie, bez ní je vzduch moc suchý, my chceme magii!" pokračoval rozpáleně manželský pár.
,,Kdy vyrazíme?" otázala se Viktorie, dopíjejíc čaj.
,,Dnes je již pozdě, vyrazíme zítra." odvětili jí a také dopili svůj čaj.

Žena začala sbírat nádobí.
,,Kde bych se mohla ubytovat, je zde poblíž nějaká krčma, kde bych se mohla vyspat?"
,,Žádná krčma, vaše výsosti, budete spát u nás." nabídla žena.
,,A nebudu vám zde vadit?"
,,Ale kdeže, hostit královnu se mi nezdálo ani v tom nejdivočejším snu!" usmála se na ni a počala vytahovat peřiny z almary.
,,Dobře tedy, ale nejdřív chci slyšet vaše jména, moji milí.
,,Já jsem Charlie a tohle je Rose." představil sebe a svoji ženu.
,, Krásná jména." přitakala a sledovala je při stlaní postele. Poté si ovšem všimla, že sami si stelou na zemi a jí stelou jejich jedinou postel.
,,Ale tohle ne, na zemi chci spát já, vy budete spát na posteli." řekla jim.
,,Takhle to máme v plánu, vaše velectěnosti." odpověděli se smíchem.
,,Aha. Pokračujte."
Začalo se stmívat a postele už byly ustlané. Viktorie dostala skromnou večeři a bylo čas jít spát. Usnula téměř okamžitě. Celou noc ovšem měla bezesnou. Ráno ji probudila vůně kávy a croissantu. Vešla do kuchyně a pozdravila její hostitele. ,,Mmh, tady to voní." pochválila snídani, ovšem když se podívala na opravdovou podobu, zjistila, že to je to jediné, co je na tom dobré. Nechtěla být hrubá a proto si sedla a snídani snědla bez připomínek. Zrovna když jí zbývalo poslední sousto do snězení croissantu, probudila se.

Přesvědčila se, že to není opravdu Afirácie a sedla si na postel. ,,Hmm, to byl zase zajímavý sen." pomyslela si. Převlékla se a šla na snídani. Naštěstí byly prázdniny, takže byla celý den doma. Ihned se rozhodla hledat její knihu o Afirácii. Hledala všude po pokoji, do skříní se podívala, pod postel, do šuplíků, nikde nic. Málem to vzdala, ovšem potom si vzpomněla. ,,Kdo jiný může vědět, kde je, než moje máma!" pomyslela si a zavolala mámě do práce.

Odpověď jí otřásla. ,,Kam jsi ji dala?!"
,,Zlatíčko, schovala jsem ji, začala jsi z toho magořit. Běž radši ven za kamarádkami." Dostalo se jí konejšivým hlasem.
,,Za kamarádkami půjdu, ale nejdřív chci tu knihu! Potřebuji si přečíst poslední záznam." dožadovala se.
,,Dobře, dobře, ale slib mi, že ji potom vrátíš. Je na dně skříně v ložnici." oddechla.
,,Díky!" zajásala, zavěsila a rozběhla se do ložnice.

Zalovila ve skříni a když konečně nahmatala co hledala, sama pro sebe se zasmála. Došla do svého pokoje, sedla si na postel a rozevřela knihu. Byla těžší, než si ji pamatovala. Nalistovala stránku, jejího posledního záznamu. Jako by to bylo včera, co napsala poslední slovo, dokonce si ho i pamatovala. Když našla poslední záznam, překvapilo ji, že to není to slovo, které si myslela. ,,Hm, že bych se spletla?" začala číst někde odprostřed stránky. ,,Ale vždyť tohle jsem vůbec nepsala!" zhrozila se. ,,To není možné." Bylo tam všechno napsané, dokonce i jména dvou mágů, které potkala. Dost jí to vyděsilo, protože by to buď znamenalo, že je náměsíčná, když to píše, nebo že by někdo z knihy existoval. ,,Moje sny opravdu souvisí s touto knihou. Musím to vyřešit dřív, než se stane něco hrozného." pomyslela si, a napsala do knihy následující ,, Bernard I. se nikdy moci neujal a v království vše zůstalo jako dřív, dokud se královna Viktorie nevrátila." přečetla větu nahlas a libovala si, jak to vyřešila, ovšem písmo z knihy najednou zmizelo, jako by tam předtím ani nebylo. Zkusila to znovu a znovu vepsat, ale pokaždé to zmizelo. Pochopila, že jestli bude chtít tento problém vyřešit, bude muset tento příběh opravdu sehrát a to ve snu. Vrátila knihu na místo a od té doby neustále přemýšlela, jak to celé vyřeší. Večer kolem deváté hodiny šla spát, ale nemohla usnout. Snažila se jak chtěla, ale nejdříve usnula v jedenáct.

Strčila se croissant do pusy a požvýkala jej. Jakoby tu ani byla celou dobu, nechápala, jak mohla být celý den pryč.
,,Chutná Vám, veličenstvo?" podívala se na ni dobrosrdečně Rose.
,,Ano, je to moc dobré." pousmála se na ni.
,, Máš to výborné, Rose!" pochválil ji manžel, když si kousl do croissantu.
Když dojedli, Rose s Charliem se převlékli a když vyšli z ložnice, Viktorie je nemohla poznat.
Vypadali oba jako nějací boháči! Rose měla krásné červené šaty, s velkou černou mašlí, která jí zdobila pas a černé boty. Na druhou stranu, Charlie byl oděn v černém saku, a černobílých pruhovaných legínách. Není divu, že jsou oba kouzelníci, měli na sobě obleky, které by na sebe obyčejný člověk, trpaslík, elf nebo skřítek nikdy nevzal. Tohle mohou nosit jen ti, co jsou praví, nefalšovaní kouzelníci. Bylo vidět, že jsou oba spokojení, že mohou konečně nosit své obleky, vypadali, že mají největší komfort. Viktorie se poněkud zastyděla, za její umazané hnědé kalhoty s vytahanou červenou košilí, které si s sebou vzala, aby se ji lépe cestovalo. Nasadila si toulec s lukem na záda a vydali se na hrad.

Již u vrat je přivítali stráže, kteří je nechali bez problému vpustit dovnitř. Nikoho z nich nepoznali, proto je také nechali jít. Dostali se téměř až k trůnu, jenže tam je nechtěli pustit, protože král nemá audienci.
,,A kde se prosím vás král nachází?" optala se Rose.
,,Je u sebe a právě snídá." odbyli ji.
,, Dobře děkujeme." utnula rozhovor Viktorie a vykročila rázně do jídelny. -vždyť to tu znala-
,,Kam si myslíte, že jdete Madame?" sahali po zbraních stráže.
,,Jdu si do svojí jídelny!" odsekla jim a pokračovala a Rose s Charliem jí byli v patách.
,,Jak to myslíte? Tato jídelna patří králi, dokud se nevrátí královna Viktorie." zeptali se jí udiveně.
,,Já jsem královna Viktorie." oznámila jim se samozřejmostí.
Stráže vytasili své zbraně. ,,Tak to vás bohužel musíme zastavit, Madame. Na příkaz krále, jdete do vězení." běželi za ní.
Viktorie se nadechla, natáhla svou ruku po toulci s lukem a zamířila. ,,Nesmím je zranit, jsou to mí poddaní." pomyslela si a s vydechnutím vystřelila šíp, který minula, tedy podle vašeho úhlu pohledu. Stráže si vydechli a nepolevovali v běhu. Ovšem z ničeho nic na ně něco spadlo. Rose leknutím vyjekla a dala ruce před sebe, do obranného gesta. Takže Viktoriinin šíp neminul. ,,No nebo je můžu trochu pochroumat." řekla si opět sama pro sebe.
,,Odsuň prosím to stropní světlo, Charlie." otočila se na podpatku a pokračovala ve své cestě, ovšem luk stále svírala v dlani, pro případ nouze.
,,Žádný problém." odvětil Charlie, párkrát máchl rukama a spadenou věc potichu odsunul. Když dokonal odsouvání, Rose mu oprášila smítko na obleku a šli v patách Viktorii.
,,Varuji vás..." Oba zbystřili. ,,Pokud s Bernardem nebude pražádná domluva, budeme ho muset oslabit, ne-li zničit. Pošle proti nám stráže. Nezabíjejte je, nejsou zlí, pouze plní rozkazy. Ovšem pokud to bude nutné poraňte je na tolik, aby nebyli schopni boje." oznámila jim, když stoupali po schodech do vyšších pater.
,,Rozkaz!" odpověděli poslušně.

Procházeli se nejrůznějšími chodbami a museli se schovávat strážím, nebo je omráčit, aby je nikdo neodvedl nebo dokonce neřekl Bernardovi, že je zde ONA. Obávaná Viktorie. Konečně dorazili před obrovské zdobené dveře, které měly uprostřed číši.
,,Připraveni?"
Oba přikývli na její otázku.
,,Teď!" zavelela a otevřela prudce dveře, které hlasitě vrzly a za nimi se nacházel nějaký muž, který měl dlouhé vlasy a vousy a byl velmi hubený, čemuž ovšem nenasvědčovala hostina před ním, ze které by se najedla celá rodina s prarodiči.

,,Kdo jste? Stráže, pojďte sem." přivítal je, jakoby to byla denní záležitost. Ani ne do pěti vteřin se z dveří na vedlejší stěně začaly sypat stráže jako včely z úlu, stoupli si kolem nich do kola a namířili na ně zbraně.
,,To je těžké určit, jsem královna Viktorie a chci zpátky můj trůn!" začala na něj řvát, zatímco si její společníci chystali ruce do bojových pozic. Dále slyšela pouze jak muž vyprskl nápoj.

,,Viktorie?! Chopte se jí!" rozkřikl se na všechny strany a stráže se k vládkyni přibližovali.
To už to ale Rose nevydržela a začala kolem sebe metat ohnivé koule s takovým uměním, že se Viktorii tajil dech nad tím, že je v kouzlení ohně lepší než ona. Ona i Charlie se k ní přidali v omračování stráží, ale kouzelnice s ohněm byla bezkonkurenční. Rose se pohybovala s ladností kočky a přesností jestřába. Házela jednu kouli za druhou, a pobyla najednou asi dvacet stráží z padesáti, když ji ovšem zasáhl zezadu meč a Rose zkoprněla.

Charlie okamžitě reagoval, když viděl, že Rose započala boj a začal zvedat všechny menší věci a rozbíjel je strážím o hlavu. Několikrát jej málem dostali, ovšem naštěstí se vyhnul a pokračoval v hledání menších věcí a házení je po nepřátelích. Jednou letmo zavadil pohledem o Rose a došlo mu, že bojuje i pro ni. Vzedmulo se to v něm a začal házet kusy nábytku. Když hodil poslední předmět po stráži a zjistil, že tenhle byl poslední z celé místnosti, otočil se, že obejme jeho milovanou, ale zaskočilo jej, co uviděl. Rose zde ležela na břiše a šaty jí hyzdil flek její vlastní krve. V té chvíli se uvnitř něho něco zlomilo a rozplakal se. Bylo mu jedno jestli zemře, nezmohl se na nic, nemohl zachránit ani Rose, k čemu je? Přišoural se k ní a zjistil, že dýchá. Spadl mu obrovský kámen ze srdce. ,,To je dobré, Paní ohně něco jen tak nezlomí." Usmála se na něj a chtěla se posadit, ale rána jí to neumožnila. Ihned ji vystřelila hrozná bolest do zad a z čela jí stekly horké kapky potu. Manžel jí okamžitě zachytil, položil jí na zem a roztrhl si kus obleku, kterým zabránil výtoku další krve. ,,Jen lež, má drahá, královna to zvládne i bez nás." Usmál se na ni se slzami v očích a pohladil ji po jejích dlouhých vlasech.

Viktorie chtěla zaútočit. Koneckonců, život těch dvou a další kouzelníků leží v jejích rukách. Dřív než stačila sáhnout po šípu nebo zvednout luk, aby obětovala pár životů pro záchranu stovek ne-li tisíců dalších, Rose nemeškala jako ona a zaútočila s válečnou zuřivostí, což Viktorii pouze podpořilo v tom, aby zaútočila. Ovšem změnila cíl. Vysoukala se ze rvačky a zamířila k podvyživenému muži. Šla jistě se vstyčenou bradou, protože věděla, že to manželé zvládnou, zatímco ona bude vyjednávat. Přišla těsně k muži, který si stoupnul. - Přeci jenom, mluvil s dámou -.
,,Čekal jsem, kdy tenhle den přijde, Viktorie." Zazubil se na ni.
,,Vrať mi můj trůn a možná na to zapomenu." Probodla jej pohledem.
,,Tak to si nemyslím, Madame."
Viktorie sevřela svůj luk pevněji než předtím.
,,Pokud mi jej nevrátíš, zabiji tě." Podívala se na něj rozhodně.
Bernard se rozesmál. ,,Ty? Ty to nedokážeš a proto se nyní necháš zajmout novými strážemi, protože ty jim nechceš ublížit. Možná jsi sebelepší v boji, ale ty to nepoužiješ." Vysmál se jí do očí a zavolal stráže. ,,Chopte se jich!" rozkázal znuděně, sedl si zpátky a pokračoval v jídle, jakoby se nic nedělo.

Viktorie se bránila, kopala, nechtěla jít do vězení. Nepomohlo jí to. Stejně ji zde dopravili a vhodili ji se zraněnou Rose a Charliem jako odpad do prázdné cely, kde to navíc zapáchalo krysím trusem. Charlie i Rose celou dobu mlčeli. Charlie pouze Rose neustále vískal ve vlasech a jinak odmítali mluvit. Nedivila se jim. Měla na sebe takový vztek! Kdyby byla krutější, už by byl Bernard dávno mrtvý, Rose bez zranění, ona opět královnou a dvůr plný magie. Strávili v cele zbytek dne. Dostali dokonce i oběd a večeři. Bylo to jako kdyby někdo vařil pouze ze zbytků. Chutnalo to odporně. I tak to bylo jediné jídlo co mohli dostat a proto jej snědli bez zbytků. Celý den si Viktorie lámala hlavu, jak by mohla získat trůn nenásilným způsobem, ale na nic nemohla přijít. Někdy kolem čtvrté hodiny ranní, když Charlie a Rose už dávno spali, ona nemohla usnout a chodil zde na kontrolu pouze jeden strážce, se stalo něco neobvyklého. Ten strážce přišel k Viktoriině cele a začal ji odemykat. ,,Na nic se neptejte výsosti, tady máte psací potřebu a kniha je v ložnici Bernarda." zašeptal k jí tajemně a opět odešel. ,,To je ono! Kniha! Že mě to nenapadlo hned!" zajásala, vzala si pero a potichu jako kočka se začala plížit po celém hradě. Tentokrát ovšem využila svých schopností ovládat elementály a nad stráži doslova proletěla bez povšimnutí. Nechtěla je používat, ale věděla, že nemá tentokrát nemá na výběr. Když dorazila někde doprostřed chodby, kde byla královská ložnice, kterou hlídali dva stráže. Naštěstí byly stropy vysoké, takže si jí nevšimli. Nemůže se jich zbavit, ale jak se dostane do ložnice? ,,Je tu pouze jeden vchod a jinak jsou zde...Jistě!" Zamumlala si pro sebe. ,,Okna!" Jak prosté, vletí tam oknem. Letěla k nejbližšímu oknu, aby se dostala ven. Naštěstí byly okna nestřežené a ona se jej mohla dovolit otevřít a vyletět jím.

Proletěla po dvoru, který byl hlídaný, ovšem stráže nikde. Z nějakého důvodu tu nebyli. Bernard měl naštěstí okno otevřené, tak potichu vletěla do jeho ložnice a polehounku přistála nohama na chundelatém koberci. Šla po špičkách kolem královské postele a namířila si to rovnou ke knize, který ležel na stojanu. Bernard se ho zřejmě snažil ovládnout, ale nedařilo se mu to. Ovšem najednou se Viktorie hrozně lekla a ztuhla. Zvony totiž odbíjely pět hodin ráno a ona se lekla natolik, že se zbaběle podívala na skříň naproti posteli, do které by byla ochotná se popřípadě schovat v největší nouzi. Ovšem král se otočil na bok a spal dál jako dudek. Doplížila se tedy ke knize a začala v polotmě psát. Když si přečetla co napsala, zasmála se a v té chvíli usnula. Koneckonců, už mohla.

Proto ji za pár hodin nevzbudil ani křik jejího bývalého rádce nebo klapání kovu po podlaze, spala sladce dál, až do poledne kdy se vzbudila, protáhla se a šla do jídelny na oběd, kde již seděl Charlie a Rose, kteří ji s úsměvem pozdravili.
Když si vyříkali co a jak a vzájemně se omluvili, zvědavost Charliemu nedala a zeptal se jí. ,,A jak jsi ho vůbec porazila?" a na to mu Královna Viktorie odpověděla přesně, jak zapsala do knihy. ,,Když se za pár hodin Bernard probudil a zavolal stráže, stráže namísto jeho nepřítele sebrali jeho a odvedli ho do vězení. Novou královnou se po tomto incidentu stala opět právoplatná dědička trůnu Královna Viktorie I." Když dořekla tuto mocnou větu, kterou zapsala do knihy a díky které získala opět ztracený titul, oba se jen zmohli na přikývnutí, protože věděli, že vládnout magií příběhu, je ta nejtěžší věc na světě.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ave Ave | Web | 15. srpna 2013 v 0:27 | Reagovat

Good jop. Zní to hrozně nóbl, za chvilku si budeš moct založit vlastní klub. XD

2 Pekelný Pajin Pekelný Pajin | 15. srpna 2013 v 8:17 | Reagovat

Oh stop it you!

3 Kloboučník - Ta, jež nesoucí jest jméno Káťa Kloboučník - Ta, jež nesoucí jest jméno Káťa | 15. srpna 2013 v 11:37 | Reagovat

Předně bych se chtěla rozplynout nad tím úvodem, neboť ten mě zcela dojal a měla jsem pak trošku růžové vidění na další odstavce. Fakt mě potěšil. A celkově, už jen to, žes mi napsal povídku, které já ovšem říkám pohádka. Ale některé povídky jsou prostě pohádky. To mi nikdo nevezme. Moc, moc Ti děkuji. Pak jsem Ti tam ovšem něco opravovala. Ale fakt to nedělám, abych Ti ukázala, že jsi chybný, nebo si zvyšovala ego. Ty nejsi chybný, jen se učíš, abys dosáhl lepší úrovně. Celý život. A to je v pořádku. Navíc, já mám ego dost vysoké. Ne, kecám. :D
A to, že sis dal jen práci s napsáním tohoto díla, se mi moc líbí. Člověk si pak uvědomí, že sám je zcela nečinný a měl by zvednout zadínku a něco napsat. Pro někoho. Takže třeba se rozhodnu na oplátku napsat něco pro tebe. Jako vyjádření díky, že Pája tak boží jest. :D Teď sice tak trošku přeskakuji z jednoho na druhé, ale co už.
Někdy jsem se u tohoto díla smála a někdy kroutila hlavou nad Viktorií. Ale kdo tohle nedělá, když něco čte...
Každopádně, rozvíjej se a uč se, poněvadž to je to, čím staneš se dobrý. Ber názory ostatních s rezervou. A prostě jdi kupředu. Myslím si, že jistě nějaký talent máš. Navíc tě to baví. Tak proč dbát na záporné názory druhých? Navíc, píše se pro radost.
A já zas děkuji. Děkuji. Děkuji. ^^

4 Pekelný Pajin Pekelný Pajin | 15. srpna 2013 v 11:40 | Reagovat

[3]: :*

5 the-suite-life-cz the-suite-life-cz | Web | 30. srpna 2013 v 16:55 | Reagovat

Na mém blogu máš hodnocení, které sis objednal :-)

6 ..O.. ..O.. | 11. září 2013 v 20:43 | Reagovat

Už nebudeš pokračovat v blogu? Dlouho jsi nepsal.

7 Pekelný Pajin Pekelný Pajin | 12. září 2013 v 19:11 | Reagovat

Můj ty Tondo kolenatej! Někdo se o mě zajímá!
Psát budu, až bude nějaké pěkné TT...Jinak nemám opět čas, kvůli škole (ani náladu.) Lidi už si určitě zvykli, že já stávkuju a pak mám krátký comeback, kdy toho napíšu hodně xD

8 ..O.. ..O.. | 15. září 2013 v 19:50 | Reagovat

Fajn, těším se :)

9 Banny Banny | 29. září 2013 v 11:20 | Reagovat

vím, že už to tady bylo, ale nechtěl by sis udělat čas a napsat zase nějakou povídku? Nemusela  by být dlouhá jako tahle ale mám ráda tvůj blog a tvoje příběhy, obden kontroluju jestli nemáš další článek a už to nemůžu vydržet.
(jestli můžu mít nějaký typ, nechtěl by jsi zkusit romanci?)

10 Pekelný Pajin Pekelný Pajin | 29. září 2013 v 13:07 | Reagovat

<3 Přísahám, že si udělám čas, lidi, vy mi fakt lichotíte xD Pokud to teda nepíše jeden člověk:DD

11 ..O.. ..O.. | 29. září 2013 v 22:02 | Reagovat

Ne, jeden člověk to opravdu nepíše...Taky furt kontruluju, tvůj blog se mi zařadil mezi nejnavštěvovanější stránky. Takže šup, šup, prosím :-)

12 Pekelný Pajin Pekelný Pajin | 30. září 2013 v 20:25 | Reagovat

Ok lidi, já fakt nemám čas, ale slibuju, že jak budu mít čas, že dopíšu další část Shikura..Já, mám toho v tý škole fakt moc:( Pokud mi to vyjde, tak zítra:)

13 Banny Banny | 2. října 2013 v 14:30 | Reagovat

[12]:
Je středa, kdy budeš mít čas? XD

14 Banny Banny | 2. října 2013 v 14:31 | Reagovat

[13]:Hrozně se těším :3

15 ..O.. ..O.. | 2. října 2013 v 20:36 | Reagovat

Asi tak :D je nám líto, že nemáš čas, ale jako slavná osobnost, si jej na své fanoušky jednou udělej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama